Už „nedýchají“, přesto fascinují

Všimnete si jich hned po příchodu.

Mezi stovkou menších exponátů se vyjímají dvě obří velkodmychadla z let 1938 a 1948, ze kterých dýchá patina doby. Oproti ostatním hravým exponátům jsou tyto stroje nehybné a jako by s vážnou tváří vzbuzují respekt k těžké práci, která v Dolních Vítkovicích dennodenně probíhala přes 160 let. Podívejte se na krátký archivní film.

Podle vyprávění pamětníků vydávala dmychadla za časů výroby speciální zvuk, který pak už neodmyslitelně patřil k Vítkovicím. Když stroje začaly „dýchat“, znělo to, jako by z ústředny měla každou chvílí vyjet parní lokomotiva. „Je to jedna z myšlenek celé expozice, že jen když pochopíme minulost, můžeme porozumět i budoucnosti. Proto se tady věnujeme nejrůznějším objevům a vynálezům, které společnosti v minulosti umožnily pokrok,“ vysvětluje Jakub Švrček, ředitel Světa techniky.

Animátoři v U6 návštěvníkům vysvětlí nejen funkci samotných dmychadel, ale komplexní „cestu větru“ v dolnovítkovickém výrobním areálu. Pomáhá jim u toho nevšední interaktivní animace, kterou si lidé ovládají sami prostřednictvím kovářských měchů. Jakmile jimi zapumpují, video se posune na další kapitolu. Podobně vlastně i dmychadla pumpovala jako takové obrovské kovářské měchy do vysoké pece až 110 tisíc metrů krychlových vzduchu za hodinu. Na videu mohou návštěvníci prozkoumat jednotlivé procesy, které musel absolvovat čerstvý vzduch, než byl ohřátý na 1400 stupňů fouknut do vysoké pece, i proces následný, kdy byl jako kychtový plyn z pece jímán a přes dva čističe putoval zpět jako palivo do plynových motorů dmychadel. Celý tento uzavřený ekonomicky i ekologicky efektivní technologický okruh tak vlastně fungoval jako jakési perpetuum mobile.

Návštěvníci se v U6 mohou seznámit i se základy dmychadel, kolem kterých procházejí ve spodní části expozice, a do budoucna by se měli navíc podívat i do útrob těchto obřích historických strojů.