Expozice "Cesta do středu Země"

LIDSKÝ JEŘÁB ZVANÝ KŘEČKOSTROJ


„Máte doma křečka?“ Tak zní první otázka animátorů, když se Interaktivní expozici U6 přiblížíte k exponátu hnacího kola, fragmentu jeřábu na lidský pohon. Připomíná totiž kolotoč pro křečky, jen proběhnout se v něm můžou namísto hlodavců samotní návštěvníci.

Cílem exponátu je pochopit princip původního jeřábového mechanismu, kdy si lidé museli vystačit sami a spolehnout se mohli pouze na vlastní sílu. Rozpohybováním kola pomocí lidské síly se totiž zaktivizoval systém pák a kladek, díky čemuž se pak dala zvedat těžká břemena. U tohoto exponátu se vracíme k ideji, že člověk je tou největší silou. Co si sám neudělá, to nemá. Při běhu v útrobách hnacího kola si návštěvníky hned zkraje prohlídky rozpumpujeme a s elánem pak pokračujeme dále expozicí.

Jeřábový mechanismus fungující na lidskou sílu byl v českých zemích hojně využíván koncem 14. století, v době rozmachu gotického stylu a staveb hradů. Jeho funkčnost, nadčasovost a ekonomická výhodnost se potvrdila při rekonstrukci českých hradů. Replika středověkého jeřábu totiž byla v nedávných letech použita při opravách hradu Točník, Karlštejn nebo Kost. V roce 2006 potřebovali na hradě Točník zrekonstruovat krov. Točník ale stojí na skalnatém kopci ve výšce 454 m. n. m. a jeho zdi se tyčí do výšky několika desítek metrů, takže dostat na místo současnou několikatunovou techniku bylo velice náročné a nákladné. Autoři Petr Růžička a Vít Mlázovský proto vytvořili návrh kopie dřevěného středověkého jeřábu a o dva roky později došlo k realizaci opravy krovu Královského paláce na zmíněném hradě. Experiment dokázal, že využití konceptu starého 600 let může být často výhodnější a účinnější než nasazení současných strojů. Jeřáb je schopen uzvednout až třítunové břemeno, kromě lidského pohonu nemá žádné energetické nároky a neničí životní prostředí.

Zajímavosti:

  • Kopie stroje vznikla na základě kresby stavby babylonské věže z bible Václava IV z konce 14. století a díky průzkumu dochovaných historických šlapacích bubnových kol v českých zemích i v zahraničí.
  • Pouze v Česku byla stavba repliky středověkého jeřábu důsledně provedena původními technologiemi, kopiemi dobových nářadí a ze soudobého materiálu. Všechny trámy konstrukce jsou ručně tesané, fošny a prkna řezaná ruční rámovou tažnou pilou. Stromy individuálně vybrané pro tento projekt byly pokáceny ručně sekerou. Všude jinde na světě byly repliky jeřábů vyrobeny pomocí novodobých prostředků, nikdy nebyly využity na běžné stavbě a většinou šlo jen o částečně funkční modely.
  • Kromě opravy hradů posloužila replika jeřábu také k osazení soch českých patronů na fasádě Staroměstské mostecké věže při vstupu na Karlův most.


PARNÍ STROJ

Parní stroj: odčerpejte vodu z dolu


Parní stroj jako stěžejní vynález průmyslové revoluce vévodí Interaktivní expozici U6 hned při vstupu. Na první pohled je jasné, že se tady návštěvníci nejenom něčemu přiučí, ale taky pobaví. 

Pro pochopení principů fungování parního stroje se expozice vrací k jeho počátkům, tedy k atmosférickému parnímu stroji Angličana Thomase Newcomena z roku 1712. Ten byl určen k čerpání vody z uhelných dolů. Vzhledem k nedostatku dřevěného uhlí bylo třeba neustále rozšiřovat kamenouhelné doly, které byly ale soustavně zaplavovány vodou, jež horníkům znemožňovala práci. Neudržitelnost situace, kdy v dolech pracovaly stovky zvířat zapřažených do vodních čerpadel, vedla k prvním pokusům s parními stroji a také k prvním úspěšným vynálezům.

Návštěvníci si tady na vlastní kůži vyzkoušejí čerpání vody z dolů před vynálezem parního stroje a po něm. Nejdříve roztočí dřevěný žentour a na zábavné grafice před sebou můžou pozorovat, jak díky jejich aktivitě klesá hladina vody v podzemí dolu. Postupně však, stejně jako ve skutečnosti, voda do dolu zase natéká, takže tady lidé pochopí, kolik síly zvířatům i lidem vynález parního stroje ušetřil. O kousek dál se pak návštěvníci seznámí s vynálezem atmosférického parního stroje. Ten fungoval v podstatě jako vodní pumpa. Nejdříve se muselo zatopit uhlím, aby se ohřála voda. Vytvořila se tak pára, která když stoupala, tlačila nahoru píst. Bočním otvorem se pak vstříkla studená voda, která páru ochladila, ta zkondenzovala a změnila se na kapalinu, vznikl podtlak a píst se zase dostal do původní polohy.

Návštěvníci si u nás můžou vyzkoušet přiložit do kamen. Když přiloží dostatečné množství uhlí, začne se před jejich očima pohybovat dvouramenná páka, která simuluje pohyb atmosférického parního stroje. Atmosférický parní stroj byl velmi neúsporný. Velké množství vytěženého uhlí se v něm totiž opět protopilo. To byl také důvod, proč nenašel moc velké uplatnění jinde než v dolech. Zefektivnit fungování parního stroje se pak v roce 1765 podařilo Jamesu Wattovi.

Zajímavosti


BEZVŘETENOVÝ DOPŘÁDACÍ STROJ

O zpracování bavlny aneb od chomáče do trenýrek
 

Součástí českého průmyslu nejsou jenom velké a těžké stroje vyrábějící železné plechy nebo trubky. Významný podíl v české výrobě tradičně měl také textilní průmysl.

Dominantou expozice Cesta do středu Země je obrovský zelený bezvřetenový dopřádací stroj BD200M. Abychom pochopili jak funguje, musíme začít pěkně od začátku. Na počátku všeho je bavlna,  rostlina, která má takový bílý měkký chomáček. Ten chomáček se sbírá, pak se musí roztáhnout, vyčistit a nakonec se z něj vyrobí nit. Vzpomenete si na pohádku O třech přadlenách? Právě tam můžete vidět počátky spřádání příze. Úplně na začátku bylo jen ruční vřeteno, pak přišlo spřádací kolo a ještě později právě kolovrat, který už byl poháněn šlapáním nohy, což rychleji stáčelo vlákno. První spřádací stroje byly poháněny párou a následně elektřinou. Ve finále v získání příze jsou pak zastoupeny stroje dvojího typu, a to buď prstencový dopřádací stroj, nebo ten bezvřetenový. Bezvřetenový dopřádací stroj BD200M je především významný v tom, že je to český patent světového významu. Jeho vynález je datován do roku 1967 a vyvinula jej česká firma Kovostav ve spolupráci s Výzkumným ústavem bavlnářským v Ústí nad Orlicí. Největší výhodou tohoto stroje bylo, že dokázal vyrobit více materiálu za kratší dobu, což značně zefektivnilo výrobu nití. V Malém světě techniky můžete tento český vynález nejen obdivovat, ale také si můžete otevřít jeden z kastlíků a kouknout na rotorové kolečko, kde je pramen bavlny zpracováván na tenkou nit. Z nití se pak tkají celá plátna a z plátna se pak šijí trička, povlečení, ubrusy a další textilie. Součástí stroje jsou i tzv. konve, naplněné hebkými, měkkými, bavlněnými prameny, na které si také můžete sáhnout, což je v ocelovém městě příjemná změna. 

 

 

POZNEJ DRUH LÁTKY


Hádanka „Poznejte druh látky“


Nejdřív osahat, potom zatahat. Takový je princip exponátu, který návštěvníky v U6 vtipnou formou seznamuje s nejrůznějšími typy textilních materiálů a s jejich následným využitím. f

Návštěvník nejdříve sáhne malým otvorem do bedny, kde jsou ukryté různé druhy látek. Na dotek musí poznat, o jaký materiál jde, a pak si ověřit, jestli se trefil. To zjistí tak, že zatáhne za provázek a látka se mu představí na konkrétním produktu. Ale ne jen tak ledajakém. Konkrétní příklady využití textilních materiálů jsou zpracovány zábavně, tak, aby si u nás každý našel to své. Děti určitě pobaví stonožka obutá do bavlněných ponožek, pánské oko zase potěší hedvábné dámské spodní prádlo.

A dámy? Ty se mají opravdu na co těšit. Čeká je tady sportovec v elastickém dresu, krasavec s froté ručníkem kolem pasu nebo oblíbený plavčík z Pobřežní hlídky Mitch Buchannon v plavkách. Hravý exponát má za cíl přiblížit návštěvníkům pestrost textilních materiálů a v návaznosti také historii textilního průmyslu, kterému je tady v Malém světě techniky zasvěcena celá jedna sekce. Textilní průmysl měl totiž v době počátků průmyslové revoluce na našem území ze všech průmyslových oborů největší význam. Z původně roztroušených venkovských manufaktur se výrobní prostředky centralizovaly a vznikaly první skutečné továrny, ve kterých byla zaměstnána převážná část obyvatelstva. Tlak na efektivitu zároveň vedl k vynálezům prvních skutečných strojů právě v textilních provozech. Ruku v ruce s tímto chceme představit, jak se vyvíjely nejrůznější textilní materiály, jaké vlastnosti postupně získávaly a kde se používaly.

Historicky se nejprve využívala vlákna přírodní a později vlákna syntetická, tedy vynalezená. Proto máme vedle moderních umělých materiálů v expozici zastoupen kupříkladu také len nebo jutu.

Zajímavosti:

Textilie (z latinského textilis, tkaný) je souhrnný název pro textilní vlákno a výrobky, které obsahují nejméně 80 % váhového množství textilních vláken. Více zde.

 


TKALCOVSKÝ STAV


Když fíkový list nahradila látka


Spoustu legrace si návštěvníci Interaktivní expozice U6 zažijí v sekci věnované textilnímu průmyslu. Můžou tady totiž vlastními silami rozpohybovat dvoulistý tkalcovský stav. Pochopí, jak vlastně vynález prvního skutečného stroje, kterým se tkaly látky, ulehčil lidem práci a umožnil jim navýšit kvantitu i kvalitu produkce.
 

Jen co se lidé naučili spřádat vlákna, napadlo je, že by je mohli různě proplétat, a tím vytvářet látku. Nejdříve si proto návštěvníci Malého světa techniky vyzkoušejí, jak se kdysi v minulosti tkalo ručně pouze v dřevěném rámečku. Základní princip tkaní spočívá v křížení nití. Lidé tedy u nás musí proplést nit mezi jednotlivými vrstvami dalších nití navlečených na rámečku. To je obvykle stojí hodně času, úsilí i trpělivosti. Malí i velcí návštěvníci si snadněji uvědomí, jak velký měly význam vynálezy mechanizovaných tkacích strojů. Princip jejich fungování si mohou návštěvníci vyzkoušet jen o pár kroků dál. Ocitnou se totiž u velkého tkalcovského stavu, který si mohou sami ovládat.

Děti i dospělí se tak u nás aspoň na okamžik stanou tkalci. Při práci střídavě šlapou na jeden či druhý pedál, díky čemuž se střídavě zvedají liché a sudé nitě osnovy. Vzniklým tunýlkem pak pomocí takzvaného člunku prohodí nit celou šíří stavu a poté ji přičešou k ostatním. Takhle se pokračuje, dokud není utkáno potřebné množství látky. Na zábavné grafice s vtipnými texty se pak návštěvníci mohou ještě detailněji seznámit s historickým vývojem a technickými detaily tkacích stavů. 

Zajímavosti:

Česká stopa
Váha mechanicky prohazovaného člunku měla zásadní vliv na kvantitu tkaného materiálu. Byly těžké a nemotorné a nemohly se tak rychle prohazovat ze strany na stranu, čímž se výroba látky zpomalovala. Revoluční vynález Čecha Vladimíra Svatého a jeho kolektivu, tzv. tryskový stav, nahradil člunek kapkou vody nebo proudem vzduchu. 

Více o tkalcovských stavech zde.


ŠUPLERA


Změřte se s přesností na chlupy nebo choboty


Jestli vás zajímá, kolik chobotů, pařátů a chlupů měříte, tak se v interaktivním muzeu vědy a techniky v U6 vydejte do strojírenské expozice. Ta začíná zábavně – na obřím posuvném měřítku neboli šupleře se tady můžete s přesností na milimetry změřit a o kousek dál porovnat svou výšku s mírami ve středověku nebo pravěku.

Hravou formou se tady návštěvníci seznámí s principem fungování posuvného měřidla, jehož vynález byl jedním z důležitých milníků průmyslové revoluce. Ačkoliv slangový název šuplera může vzbuzovat dojem, že se měřilo systémem „šup sem-šup tam“, opak je pravdou. Posuvné měřítko je uzpůsobeno pro detailní měření vnějších a vnitřních rozměrů i hloubek, takže umožňuje měřit vše s přesností na milimetry. Radikálně se tak změnil přístup k přesnosti výroby a mohla se zavést sériová a hromadná produkce. Na zvětšenině reálného měřicího prostředku se návštěvníci změří a na převodníkovém kole pak zjistí, jak vysocí by byli, kdyby se narodili v Anglii, pravěku nebo středověku. V historii se totiž používaly různé měrné systémy.

Cílem je seznámit návštěvníka s významem standardizace měrné soustavy. K té došlo v roce 1960, přičemž mezinárodně platná soustava jednotek SI se od té doby používá převážně v zemích kontinentální Evropy a Asie. Speciálním případem jsou ale anglofonní země. Třeba taková Anglie má sice jednotky SI uzákoněné, ale stále v některých oblastech používá své míry jako yardy nebo libry, podobně v Americe dodnes počítají v mílích nebo v námořní dopravě užívaných uzlech. Proto má u nás návštěvník možnost srovnání s anglickými mírami, a aby jej to ještě víc bavilo, může si zjistit, kolik chobotů, pařátů a chlupů by měřil v pravěku a kolik sáhů, loktů, pídí a prstů zase ve středověku.

Zajímavosti:

Posuvné měřítko je měřidlo pro měření délek. V řemeslnickém slangu bývá nazýváno šuplera nebo šupléra (z rakouského Schublehre). Používá se především ve strojírenství a průmyslu. Více zde.

 


PROJEKTANTOVA KANCELÁŘ

Jak se projektovalo kdysi a dnes?


Rýsování na rýsovacím prkně ve srovnání s možnostmi počítače? Techniku tvorby výkresové dokumentace v minulosti a v současnosti mohou návštěvníci Interaktivní expozice U6 vyzkoušet v autentické Projektantově kanceláři.

Kanceláři dominuje obří rýsovací prkno, na kterém si mohou malí i velcí na vlastní kůži otestovat, jak se ještě v nedávné minulosti pracně rýsovalo. Dnes už si totiž jen málokdo uvědomuje, jak moc velké úsilí museli dříve konstruktéři věnovat tvorbě technické dokumentace. Tuší kreslený výkres nemohl být ani gumován, natož pak počítačově upraven. Každý projektant se modlil, aby nepřetáhnul, nebo aby mu nedejbůh na dokončený výkres neupadnul kousek svačiny. To totiž mohl celý výkres zahodit a začít znovu

Jen o kousek dál mohou příchozí porovnat, kolik práce strojařům a stavbařům ulehčila moderní technika a počítačové rýsovací programy. Jako na příklad program SketchUp, který stejně jako i další rýsovací programy umí kupříkladu modelovat 3D průřezy. Takže když se rozhodneme naprojektovat třeba rodinný dům, můžeme jim díky programu i procházet. Navíc v počítači mohou konstruktéři snadno výkresy upravovat

Projektantova kancelář je součástí sekce Strojírenství, ve které jsou představeny návrhy vylepšujících součástek u jednotlivých strojů - od tvorby výkresů, přes základní typy obráběcích strojů a jejich principů po jejich finální produkty. Pro ty nejmenší jsou v kanceláři připravené i hravé a tak trochu tajuplné 3D expozice, na kterých prozkoumají, jak se dvojrozměrné obrázky mohou změnit v trojrozměrné předměty. Roztočí klikou a uvidí spirálu nebo sešlápnou pedál a původní čtverec se jim před očima změní v krychli. Cílem je naučit děti prostorovému vnímání světa.

Zajímavosti:

Technický výkres je výkres používaný převážně ve strojírenství, elektrotechnice a stavebnictví, kreslený ve vhodně zvoleném měřítku a obsahující všechny informace nutné pro výrobu konkrétní součásti, stroje, realizaci stavby apod. O technickém kreslení se více dozvíte zde.

 

OBRÁBĚCÍ DÍLNA

Obrábění u nás zvládne každý


Vyřezat si šachovou figurku nebo zmenšený váleček na těsto mohou všichni malí i velcí soustružníci v interaktivní herně U6 v Dolních Vítkovicích.

V prostředí netradiční dílny s modelářskými obráběcími stroji si nejdříve pracovníci musí nasadit bezpečnostní brýle, stáhnout vlasy a vyhrnout rukávy. To aby byli při práci v bezpečí, stejně jako soustružníci nebo frézaři v opravdových fabrikách. U našeho soustruhu si pak vezmou malé dlátko a chytí si ho pevně oběma rukama tak, aby jeho žlábek směřoval nahoru. Žlábek totiž slouží k odvodu materiálu. To jsou v případě dílny v U6 piliny, protože tady se obrábí dřevo. A pak už začíná samotné obrábění. Když chcete menší drážky, stačí dlátko pouze pevně přiložit na určité místo, když chcete výrobek vytvarovat, musíte dlátkem pohybovat ze strany na stranu. Taky záleží na tom, jak na dlátko návštěvníci při pohybu přitlačí. Když tlačí rovnoměrně, tak i rovnoměrně odebírají materiál. Pokud ale na jednu ze stran přitlačí víc jak na druhou, tak jejich obrobek získává kuželovitý tvar. Na tom se vyřádí hlavně ti zručnější soustružníci, protože takové tvarování chce cvik.

Kromě malého soustruhu tady návštěvníci mohou zkusit obrábět také na frézce, osahat si skutečný historický soustruh nebo si na videu prohlédnout obrábění několikametrových lodních hřídelí.

 

HODINKOVÝ SOUSTRUH

Nejmenší ze soustruhů je ten hodinkový

V blízkosti dílen, kde si můžete vyzkoušet funkční modely soustruhů a frézek se také nachází historický hodinářský soustruh, který je sice oproti ostatním výrazně menší, ale o to více zajímavý.

 

Historie výroby soustruhů není nijak nová záležitost, právě naopak. Soustruhy se vyráběly už od starověku. První zobrazení pocházejí ze starověkého Egypta asi 3 000 let př. n. l., ale můžeme se domnívat, že již 7 000 let př. n. l. existovaly primitivní soustruhy spolu s hrnčířským kruhem a lukem. V českých zemích můžeme prvopočátky výroby soustruhů datovat do doby vlády Lucemburků, ale největší rozvoj nastal až v 19. století, kdy se české země snažily dohnat vyspělou techniku z Anglie a Francie. Právě k počátku 20. století se datuje také vznik hodinářského soustruhu, který můžete v Malém světě techniky spatřit. Sloužil k výrobě ozubených koleček do hodinek. Tento typ vyráběla německá firma Lorch od roku 1929, která byla známá právě výrobou malinkých soustruhů. Ty nejmenší měřily i 6 palců to je přibližně 150 mm.


Pravidlo, že pro výrobu kvalitních produktů musíte mít kvalitní nástroje platí v hodinářském řemesle dvojnásob. Vystavený hodinářský soustruh fungoval na ruční pohon, čímž bylo zaručená požadovaná přesnost a kvalita obrobků. Na exponátu můžete spatřit všechny jeho části a navíc můžete jeho velikost porovnat s dalšími třemi vystaveným soustruhy: historickým soustruhem na dřevo, taktéž z 19. století, mechanickým na kovové výrobky z 50. let a nejmodernějším zařízením CNC, které je kompletně řízeno z počítače.

 

 

 

HISTORIE VÝVOJE VÍTKOVIC

Virtuálním strojem času se dostanete až do dob založení Vítkovic

Věděli jste, že v polovině devatenáctého století nabízel závodní hotel vítkovickým zaměstnancům gastronomické speciality jako plody moře nebo že si na tržnici mohli koupit kakao a kávu, které v této době nebyly běžně k dostání? Díky stroji času můžete v hravém Světě techniky v U6 prozkoumat vítkovické zajímavosti posledních dvou stovek let. 

V 3D animaci můžeme sledovat vznik a vývoj Vítkovic jako města i továrny od zelené louky, přes unikátní model továrny jako soběstačného města až po současnou orientaci na složitější a sofistikovanější strojírenské postupy. Z doby do doby se návštěvníci pohybují sami pomocí interaktivního ovládání časové osy. Vyberou si historickou etapu a stroj času je posune, kam budou chtít.

Kupříkladu období kolem roku 1800 představuje Vítkovice především jako zemědělskou oblast, kde uprostřed polí stojí jen několik málo chalup a usedlostí. Když se ale posuneme do roku 1828, kdy byly založeny Vítkovice železárny, začnou se na animaci dít věci. Mapa se před očima návštěvníků rozrůstá o první pudlovací pec a nové domy, v následujícím Rothschildově období přibývají i první vysoké pece koksového typu nebo doly. Animace představuje celkem sedm historických etap od roku 1800 až do současnosti. Asi nejzajímavějším je období známé jako Kuppelwieserovo. Pod jeho vedením došlo k maximální modernizaci vítkovického závodu a známý je i pro svou propracovanou sociální politiku. Tato etapa nabídne návštěvníkům skutečné historické lahůdky – a to i díky zasvěcenému výkladu animátora

Dozvědět se mohou o životě dělníků v nově postavených koloniích, založení tržnice, nemocnice nebo o fungování závodního hotelu. Dělníci často přijížděli z daleka, ze Slovenska, Polska nebo z Ukrajiny. Dokud neměli kde pořádně bydlet a co odpoledne dělat, tak se často potýkali s alkoholismem a efektivita práce šla dolů. Kuppelwieser jim dal bydlení i možnosti k trávení volného času, takže si tady mohli přivést celé rodiny. A manželky už na ně dohlédly. Traduje se dokonce, že na výplatu havířů stály právě jejich ženy.

Více k historii Vítkovických železáren se dozvíte zde.

 

PÁKY A KLADKY

Vyzkoušejte si fyzikální zákony na vlastní kůži


Sundat boty a jde se na to. Škola hrou platí v zábavném Světě techniky v U6 především o exponátu Páky a kladky, kde se mohou malí i velcí doslova vyřádit. Na vlastní kůži u toho navíc pochopí fyzikální principy a mechanizmy, které stroje využívají k převodu sil.

Vypadá to tady jako v malé tělocvičně. Všude kolem barevné žíněnky, lana spuštěná z výšky a lavičky pro ty, co si chtějí odpočinout. Linou se odsud nadšené hlasy děti i dospělých, veselý smích a hlasité povzbuzování. Na nejrůznějších kladkostrojích tady totiž návštěvníci vyzkoušejí, jakou námahu musí vynaložit, aby uzvedli sebe nebo kamaráda, opodál na houpačce je zase demonstrován princip páky. Pro pákový mechanismus platí, že velikost potřebné síly je nepřímo úměrná délce ramene. Čím delší je rameno, tím menší je působící síla. V praxi to pak vypadá tak, že když se na jednu stranu houpačky posadí stokilový tatínek, na druhé straně pak zbytek rodiny tahá, aby jej uzvedli.

Čím blíže jsou opěrnému bodu páky, tím více je zapotřebí síly a s dětmi tady spolupracují většinou i maminky. Kdežto na konci ramene daleko od těžiště už tatínka uzvedne klidně i malé dítě. U kladek si zase návštěvníci otestují, jak díky těmto strojům dochází ke zmenšení potřebné síly. Čím více kladek, tím menší sílu musí vynaložit. Na jedné, dvou, třech nebo čtyřech kladkách mohou v „U-šestce“ zkusit uzvednout do výšky sami sebe, ale i kamaráda, sourozence nebo rodiče. Zažijí tak kopec zábavy a přitom na jednoduchých mechanismech pochopí uplatnění základních fyzikálních principů ve strojích i v běžném životě. Porozumí třeba tomu, jak jeřáb dokáže zvedat těžká břemena nebo jak se horolezci dokážou vyšplhat do obrovských výšek.

Věděli jste, že stavební jeřáby používali už Římané? Jejich jeřáby byly poháněny šlapacími mlýny. Otroci chodící ve šlapacím mlýnu vytvářeli vstupní sílu potřebnou ke zdvihnutí zátěže stavebního kamene.

Zajímavosti:

Páka je jednoduchý stroj, jehož 3 nejdůležitější části jsou osa rotace, rameno břemene a rameno síly. Páka se otáčí kolem osy otáčení, rameno břemene působí na těleso (břemeno), na rameno síly působí člověk nebo stroj. Více zde

Kladka je volně otočné kolo s drážkou po obvodě pro vedení provazu, lana nebo řetězu. Může být upevněna na nějaké konstrukci (pevná kladka), anebo na laně zavěšena (volná kladka). Pevná kladka umožňuje volný pohyb lana, případně vozíku po lanu jako u lanovky. Umožňuje také změnu směru lana a tím i působení síly, kterou lano přenáší. Volná kladka zdvojnásobuje sílu, která na lano působí, musí ovšem působit po dvojnásobně delší dráze. Více zde